Neco pro MarTa

29. června 2013 v 21:28 | HeavyMetalFanInWarWithItalios
MarT vsem tvrdil, ze svoji expedici z Krety dojel na jednom kole, ale ja mam dukaz, ze ne. Kolo mu totiz vypovedelo v Rime a ted na Italove lakaj turisty (a dali to do vojenskeho muzea).
 

Dnesni vylet

29. června 2013 v 21:18 | HeavyMetalFanInWarWithItalios
Takze trosku predbehneme, ale byl jsem dnes na prvnim vylete do mesta. Spousta lidi, co nastivi Rim, pak vypravi jak videli Fontanu de Trevi, koloseum a podobny ptakoviny.. To umi kazdej. Ja sem nasel jiny skvost v Rime:



Kdo muze rict, ze videl Iranske aerolinky ha...

Viva la Italios numero Duos

29. června 2013 v 20:49 | HeavyMetalFanInWarWithItalios

Takže přicházím s druhým hlášení. Dnes se zaměříme na práci (ano i tuto slovo je v mém slovníky - sekce Neslušné výrazy).
Jelikož jsem vázán smlouvou a tudíž vám nemůžu říct, kde pracuji, ale můžu vám říci, že to určitě nesouvisí s ničím, co by mohlo letět kamkoliv (třeba na Mars) nebo třeba taky někam jinam.
Cesta místním autobuse mi připomněla nějakou show "Kdo se víc otře o toho klua z republica di Cecca." No al naštěstí jsme jeli jen pár zastávek.
Takže příchod na vrátnici. Teď is představte firmu, která dělá výhradně pro jedu evropskou agenturu (která nemá nic společného s ničím jako posílání věcí do vesmíru) a ta jistě není úžední jazyk Ajnglsih atudíž by se dalo předpokládat, že to bude i tady, ale chyba lávky.
Vratnej standard non-english. Ila dokumento. Pak po nás požadoval typ a sériové číslo počítače (hmmm první nádech nějaké organizace). Sebral nám občanku a dal nám nějakej papír a zavolal nám našeho "uvaděče", kterej nás měl dovést na místo. Jsem doceal nadšen, když nějakej jantar mi zabaví občanku a nechá si ji volně zastrčenou v poličce.
Náš průvodce byl celkem usměvavý týpek, který se stále usmíval a opakoval "Jo víte my sme ráno měli ten týdenní mítink..." V předkladu pro neznalé "Směju se, proto že u nás slovo mítink znamená, oslavme, že jsme se zase sešli po víkendu notnou dávkou kvaslého vína". Takže byla docela zajímavá atmosféra.
Odvedl nás do našeho kanclu - na první pohled velice útulný koutek s výhledem na hory, po drobnějším přiostření pohledu jsme zjistili, že je tu pouze jedna židle ještě navíc se zlomenou opěrkou. "Nebojte, klucí, my vám tu druhou židli dodáme, ano i internet, PC, telefon.. vše bude. Je tu interní proces, kterým to musí projít, ale my na to tlačíme, aby to bylo co nejrychleji"... V té chvíli jsem ješte věřil, že firma, která posílá banány na Mars, bude mít tohle ošetřený. Např. Proto že tam často pořádají konference a účastníkům poskytují wifi připojení, tak jsem naivně doufal, že nám jako třeba dočasně dat tuto "návštěvnickou" síť než nás připojí k interní síti - opět špatný předpoklad. Po nějaké době dorazila i druhá židle - oět výstavní kousek(bohužel nejsem takový Židlofil jako MarT, abych dokázal posoudit tento unikátní vzorek, ale myslím si, že to byla tak třída africkáIkeaPoPísečnéBouřiMínus.
Takže jen pro rekapitulaci, co nám bylo přislíbeno: PC, net, telefon, vstupní karta, magnetická karta na vnitřní automaty. (v době psaní článku (12.6), máme zatím pouze telefon, kterým můžeme volat po firmě - no není to úžasné? Mě se z toho úplně klepou kolena.... ).
Po chvíli se k nám připojil hlavní boss - vypadal úplně jak kmotr a též se tak choval (viz další hlášení ohledně naší účasti na wekly meeting).
Kantynum

Člověk si řekne, co může být těžkého na objednání jídla v kantýně, ale to nezná ještě italskou kantýnu. Takže příchod. Je ta polička, kde jsou dvě řady jídel. V Horní položce jsou zhruba 4 jídla. Dole nepočetně (8-10), teď některé z nich mají u sebe barevný kalíšek. A teď se to začíná lehce komplikovat - nejdříve je důležité zvolit barvu tácu (šedý, modrý či oranžový), tím se vyseparuje skupina jídel (normál, light, smažené). Naštěstí italové mysleli na to, že tam občas přijedou hladoví Češi a tudíž stačí vzít jenom tác a jít a oni vám tam nandaj přednastavenou volbu (většinou jídlo vypadající jako zbytky od Julia Ceasara). Pokud chcete změnit, musíte se dostat do kalíškové technologie. Volbou tácu, se vyselektí určitá skupina jídel (která samozřejně není třeba v levé části té skříně na jídla, je prostě náhodně rozprostřená). Tudíž člověk, pokud se chce najíst v italské kantýně, musí být zároveň i expert na typy jídla a se specializací co se dá za co vyměnit (jo, je to jako na blešim trhu). A to není vázáno pouze na volbu tácu, i přesto, že si vyberete šedý tác, tak stále máte možnost třeba vyměnit hlavní chod z oranžové tácu. Jak kurva mám vedět, že pasta jako předkrm, lze vyměnit za talíř s jídlem, který vypadá jak oko velblouda na roštu?
A to ještě stále není vše, pak je tam druhá řada, která funguje úplně stejně, akorát tam maj jogurty, sýry a podobný ptákoviny. A teď finální bod - jde si vzít třeba šedý tác, dát si tam něco z normálního jídla a k tomu přidat jogurt. Jenže vtip je v tom, za co je možné ten jogurt vyměnit?
Zítra mam v plánu udělat bojkot a naskládam si tam všechny kelímky všech barev a to bude řev :P :P....

Tot druhe hlaseni
 


Viva La Italios Numero Unos

9. června 2013 v 15:21 | HeavyMetalFanInWarWithItalios
Takze jak vsici vite, vyrazil jsem na pruzkum do Italie. Cil je jasny - zjistit, zda by se sem nedal exportovat rum a tim rozsirit zisky Bozkova.

Zacatek zacinal na zacatku (logicke ze?, pokud to cte nejaka zena, tak tuto cast o logice je mozne preskocit :P).
Odlet Praha - Rimos. Let byl zpozden pac par lidi jaksi nepochopilo, ze kdyz je napsano "Dostavte se nejpozdeji v 16:05 na odletovou branu, tak to neznamena "Prid v pul s pizzou u huby". Takze sme leteli asi o pul hodky pozde.
Let byl celkem klidny, jidlo bylo delikantni - kort kdyz si clovek necha baleni na posledni chvili a tudiz se nestihne ani najist a na letiste fronta az za roh, takze CSA potesily s mnozstvim jidla. Slozeni me stravy - jeden balicek krekru s obsahem 20g, small Gambrinus.
Letiste v Rimosu je lehce zastarale, lec pro nase potreby poslouzilo dobre. K letisti prijizdi vlak, ktery nas mel vzit na metro do Rimosu. Dokonce Italove jsou jiz tak moderni, ze maji automaty na listky na vlak. Nami zvoleny automat byl velice ale velice moderni. Po volbe listku to napsalo, ze automat je poroiuchany, ze listky nevydava, ale jestli chceme pokracovat. Tak proc ne? Po dalsim stisku se opet objevila ta sama hlaska.. Fintovni. Tak kdyz ten automat nefunguje, proc povolovat pokracovat????
Zajimave na Italech je jak si vlastne jiz uvedomovali krizi, kdyz staveli zeleznice. Pac vlak prijede na jednu kolej, pilot (ano ja vim, ze se to povolani jmenuje jinak, ale podle stylu jizdy sedi vi toto oznaceni) prebehne do predu a zase po stejny koleji se jede zpatky (btw tak funguje i metro). Maj to dobre vymysleny, kluci opaleny (terminem kluci opaleny, myslim, kluci pritepleny a na delo, ale jelikoz pisu z Italskeho hotelu, tak to musi vypadat nenapadne).

Uroven vlaku bych hodnotil CD+. Uroven lidi ve vlaku Jantar-. Prejezd na metro byl celkem jednoduchy. Jiz ve vlaku jsem si vsimnul, ze Italove maji asi jinou definic Terminal Station, pac i pres toto hlaseni, stale pulka lidi zustala sedet ve vlaku (to same I v nasledujicim metru, viz dale).

Prestup na metro. Vemte si nejhorsi soupravu metra v Praze a jeste ji tak dvakrat snizte a tadaaa mame metro v Rime.
Nakonec jsme uspesne dojeli na konecnou stanici. Chvilkove hledani kde je nas hotel ale po par minutach byl uspech na dohled (pocet anglicky mluvicih lidi 1/5, pocet lidi, kteri vi, co maj za hotely v sousedstvi 0/5). Tesil jsem se na mini.bar na pokoji, kde za nekrestanske (ano jsem verici) penize si dam pivo a bylo by mi jedno, jestli za nej dam pulku vejplaty, ale po chvili jsem zjistil, ze nase ubytovani ma hodne daleko I k dire v zemi s mravencema.
Nastup do "hotelu" (kterej ma na netu napsano hotel, ale na miste ma napsano Motel..fintovni zamena).

V nasledujicim kontextu pochopite, proc jsou tam ty uvozovky. Pan recepcni neumi English. Ok to se da nejak prezit. O chvili ho vystrida jakysi kolega, kteri umi jednu vetu "tomorrow no problem". Po chvilkove debate ve stylu "Pudes do kina?" "Ja mam modre holinky", mi vratil pas. Otazka na internet: ano ineternet tu je (huraaaa), ale nasledovana frazi "problemo". Byl nam dan papirek (vypadalo to jako ucet z Billy), kde bylo napsano, ze nam dali internet na 2 hodiny. Odpoved na otazku, proc jen dve hodiny, asi nemusim ani zminovat ("Tomorrow, no problemo"). Zajimave. JEdine, co me potesilo, byl automat na napoje, kde se nachazelo pivo. Za 1 euro jsem proved nakup testovaciho vzorku s prislibem pozdejsi invaze a vykoupenim celeho automatu. Bohuzel invaze se nekonala - pivo se jen jako pivo tvarilo…. No nevadi.
Pohled na postel vyvolaval jiste zajimave vnitrni pochody. Pohled do koupelny tyto pohyby zdvojnasobil. Shrnuti - jedine, co funguje, je ten posranej zlabek, kde by si clovek mel mejt rit nebo co, kterej stejne nevim, jak pouzit, takze mi je uplne k hovnu…
Klimatizaci alias mrazime bez zavislosti na nastaveni ani nebudu zminovat.

Dobra, rikal jsem si, tak pudu spat a nejak to preziju, ale to by jeste nebylo tak jednoduche. Italie je znama svou laskou k setreni (proto neni ani trosku v krizi), takze jejich splachovaci mechanismus nejde zastavit a splachuje tak 30 vterin v kuse. A ted si predstavte, ze nad vami bydli clovek s prostatou a chodi na zachod 5x do hodiny. A pokazdy vas to vzbudi s pocitem, ze na vas pada strop.
Nas pan mily vrchni je asi dementni, jelikoz ma potrebu furt si s nekym telefonovat, ci si poustet televizi na plny koule. A to dela celou noc. Mistama mi prislo, ze s tim telefon sel az k mym dverim, abych to poradne slysel, ze ten debil si s nekym telefonuje. Ma stesti, ze moje ultra-lenost vstat z postel mi nedovolila vstat a oprasit si vafanculo language.
Takze prvni noc celkem skvela. Rano sem vyrazil pln nadseni a optimism na snidani. V recepci novy vrchni, ktery se usmival a dokonce se zdalo, ze aspon troche mluvi anglicky - zacina se to zlepsovat. Coz byl docasnej jev (asi 2 minuty). Prichod na snidani to zmenil. Snidane citala: Jeden dzus, baleny (ano baleny) tvrdy keksy, malej croissant, takovy ty marmeladicky a jedna buchta. Na dotaz, zda maji aspon kafe, sem byl odkazan na vedle stojici automat na kafe… Juch….
Takze nam to zacalo dobre.

Dalsi prave italska vec nastala pote - nakoupil jsem sim kartu mistniho operatora. Nasel jsem si navod jak to aktivovat. V navodu stalo : "Alikujte gel na vlasy, strcte nasadu od kostete do prdele, vladte hlas, prip.aplikojte silny kop do kouli a zavolejte na Customer service"... Tak tedy jsem zavola na Customer Service, kde mi automat milym hlasem oznamil "Nemate opravneni volat. Pro reseni zalovejte na Customer Service".. FIntovni.. ja sem myslel, ze kurvaaaa volam na customer service.. no nevadi...
Takze zaver meho prvni hlaseni necham na Vas - jeden z nas je dementni - ja nebo Italie..

Ja sem si zaver uz udelal, War is declared...

V nejblizsi dobe vam popisu prvni den v praci: ve zkratce - prijezd dovu lidi je znam jiz mesic, v kancelari pripraven jedna zidle, na otazku, kdy bude druha "Vite, tady ve firme jsou jiste interni procesy a ty zaberou cas...."... VOlba jidla v kantyne je podle barvy tacu a kalisku , ktery si zvolite...

NO nebude to mit dlouhe trvani tady... Brzy to tady bude litat...
PS: onluvte pripadne chyby, pri piti piji Peroni (kazde napiti zpusobuje strevni stahy rovnajici se 8 stupnu na Richterove skale)

Vas mirumilovny a valku vyhlasujici
Heavy Metal Fan In War With Pasta COuntry

Jak si užít vlka už od časného rána

7. června 2013 v 13:04 | MarT

Dnešní příspěvek bude pro ty, kteří až doposud nechápali… (nebudu konkrétně jmenovat, že, AničkoJ). Nejedná se o žádný vlčí manuál (wolf-guideline), spíše jakýsi konkrétní příklad "JAK NA TO?".

Zvoní budík, vyskakujete z postele, protože venku svítí sluníčko, optimistické vlčí vyhlídky. Snídaně hodná vlka a už stojíte před zásadním rozhodnutím dne:

a) Pojedu do práce na kole

b) Poběžím do práce

Zkušenější čtenáři dobře vědí, ano, obě varianty jsou správně, ale jelikož jsme fajnšmekři tak zvolíme variantu b). Do práce to máme kousek, nepotřebujeme ani deodorant, ani běžecké ošacení, natož nějaký pudr (tekutý antivlk pudr také ne). Upozorňuji, že je důležité si zvolit krásný brzceletní / pozdnějarní den, kdy je vlčí atmosféra přítomna už od ranního kuropění.

Oblékneme se do civilu, nedoporučuji přitom kraťasy, přinejmenším bych zvolil těsnější, dostatečně silné 3/4ťáky. Pro méně citlivé jedince (<50kg, jižanský malakas etc.), bych si nicméně dovolil doporučit úzce střižené jeans, pěkně na tělo. Jednak budete in a potom smečka vás bude milovat.

A už už pěkně nasáváme atmosféru, tempo stačí volnější, nejsme na závodech, lidé se přesto otáčí cože jste to ukradli, ale nevšímáme si jich, máme krásný den a někteří nejmenovaní Vlastové se i těší do práce (rum čeká), odsýpá to jedna radost a smečka bystří. Máša zpomaluje, neboť se zakousl, tam na macho-jihu platí jiné podmínky a nepomůžou mu ani kraťasy (navíc když máte vlka i v zimě v trenkách tak vpodstatě nemusíte tyhle žvásty ani číst).

Před cílem trochu přidáte, ať vypadáte jako sportovci, kdyby se někdo z práce koukal. Přiběhnete do kanceláře, nepotřebujete ani větrat že jo (ono už vám to stejně nepomůže), slyšíte podivné vrčení a cítíte velmi zvláštní atmosféru. Vlastně se cítíte jako v sibiřské lesostepi, něco tady nehraje…

Vsuvka pro méně citlivé jedince (důležité): Ihned po přiběhnutí si sedněte na zdravotní gumový míč, doporučuji podhustit, aby vám do něj prdel kvalitně zapadla.
Celé to vlastně netrvá více než okamžik (augenblick) (pro hnidopichy, interval <1ms; 2min>), přičemž od první vteřinky víte s jistotou...


KURVA, JE TAM!!!

Psaní z oblak

8. dubna 2013 v 11:22 | MarT
Dnešní blog bude trochu jiného rázu než obvykle, především proto, že to neměl bejt blog…ale protože mi zapadla tužka moc hluboko do báglu takže to nemůžu vyblejt na papír, tak se s vámi podělím. Měl jsem zase po delší době tu čest svézt se okřídleným autobusem s Lufthansou, mým oblíbeným dopravcem. Klucí říšský mě snad přepraví ze severských krajin do ráje pivního, totiž domů…jestli se jim ten jejich pekáč po cestě nerozpadne. Tak tedy jako obvykle bych ohodnotil vzdušný služby známkama jako ve škole:
Tryskáč: 3
Airbrus A321, fajn změna, ale 240 míst obsazenejch 220 uřvanejma fritzkama a gertrudama…kdyby místo tý první třídy udělali aspoň sekci pro untermensch, byl bych si tam sednul )
Občerstvení: mimo stupnici
Tak tedy, držím to vo sobě co to jde, ale jeslti jim tu nevymaluju, to si jist nejsem. Dostali jsme cosi, vzhledově mezi hranatou houskou a pizzou, váhou asi jako naplněný zásobník do Glocka, poživatelností taktéž. Myslím že TO neumí vytvořit nikde jinde, než ve fabrice, kde se před válkou dělaly ložiska do tankových motorů, za války pálili Židé a nyní je to zuper zaubr und modern gastronomie fabrika gmbh. Na druhou stranu, docela mě překvapilo, že na TOM kromě červený sračky (asi pozůstatek vazelíny z ložisek) nebyla třeba rybí hlava, nakládaná okurka a ani tatarka.

Personál: -
Klucí manažerský tentokrát přitáhli do boje to nejlepší, co mohli. Nebo spíš, co měli. 4 mladé a blonďaté letušky, na 100m s brýlemi na blízko poměrně šukézní. Milé říšské úsměvy. Kontakt možný 4m tyčí na dráždění opic. Takže hodnocení: 4 (tedy velmi slušné, na poměry přepravce)

Vzlet a přistání: 3
Na ranveji to voroštoval dost zuřivě, za to je třeba pochválit, rachot to byl jako kdyby zapomněli zavřít dveře, ale přeci jen byl to pekáč plný vypasených heinrichů, takže zrychlení nic moc. Při přistání se kluk ušatej snažil o telemark podvozku...sice se mu to nevydařilo, ale snaha se cení :-)

Ostatní: 4
Letušky furt otravovali s "duty free shopping", pilot se nevyšvihl ani výkrutem, ani přemetem (asi se bál, že mu ta hozená nukleární pizza zalepí dveře do kabiny), němčina votravovala z amplionů i v časopisech.

Sečteno a podtrženo:
dostatečné (na to aby se člověk poblil 3 krát během 70min letu).
Inu, pošlu tedy brzy dopis pro otištění v Die Zeitung, aby si prosím pěkně klucí německý laskavě uvědomili, že vaření a programování řídících jednotek do aut jsou přeci jen 2 lehce odlišné činnosti, tak ať se kurva neserou do věcí vo kterých ví píču!

Den píča

8. března 2013 v 21:11 | MarT
Ne, neska nebudu psát vo prdelní návštěvě u švédských makovic, protože sem přece dávno doma a žeru lahváče ve svým křesle, který nemam, protože mi kdosi nedal supr nabídku, abych si tu ještě chvíli pobyl. Takže mi nevadí, že sem se kvůli tomu samýmu subjektu přestěhoval do hotelu jen vo 5km dál z města, kde je to samej buzerant, ačkoliv ani nemaj akvárka. Nesere mě sni trochu, že sem celej nádhernej tejden neviděl slunce vodjinud než ze zkurvený práce. Ještě že jsem od narození úplně vyrovnanej člověk. Nemrdá mi teda ani že se mi houpe stůl když si dovolim ťukat do klávesnice, protože ho nevyráběl nějakej místní teplomet co přes den lepí dveře v Ikee. Ještě že mě předtím aspoň potěšila nefunkční karta na odemykání dveří vod pokoje, protože ty dyliny přece nebudou mít hotel na klíče, to je málo buzerantský. Aspoň že to nebylo tim, že ta kunda na vrátnici, co navíc ani nebyla blonďatá, strčila tu kartu do nějaký díry, co ani nebyla její, aby z tý karty asi vymazala jejich pojebanej zázračnej kód. A asi protože je tu všechno skoro zadarmo, tak mi ještě předtím vyjebanej bankomat s displejem ze švédský pračky odmítl dát prachy.
Aspoň že můžu jít v sobotu do práce, vydělam si totiž kotel prachů za všechny ty pojebaný přesčasy, který mi onen zmiňovanej pološvédskej subjekt do poslední hodinky proplatí. Možná si pak koupim i zachcanej chleba v akci za 8 pětek, kterym rozmlátim tendle komp, jestli mi s diskem plnym sraček Billa Gatese vyhodí ještě jednu posranou hlášku. Pak už se totiž nestane, že mi při připojování k netu zamrzne tenhle skvělej prohlížeč (kterej onen zmiňovanej subjekt nařídí všem svejm vylízaným zaměstnancum používat), kterej vymyslel nesvéprávnej jantar co píchá toho výše uvedenýho debila. Doufam že až tohodle noutbuka nakopnu tak doletí až do toho posranýho centra, kde si každej druhej přičmoudlej poživatel hašiše hraje na majitele indický hospody, takže to tam vypadá jako u táž-mahálu.
Jenže všechno zlý je i k něčemu dobrý. Správně, happyend je třeba. Neska sem aspoň pochopil, proč je těch severskejch…
Intermezzo
Ty vylízaná hlavo, která se zasadila o automatický vopravy nadávek a nesprávně napsaných slov v tomhle zázračnym editoru, jestli se okamžitě nezavěsíš ke stropu za svojí nažehlenou homosexuální kravatu z H&M, tak si tě najdu a natluču ti do prdele násadu vod krumpáče naruby!
Zmrde!
Pokračování happyendu.
Alespoň sem tedy pochopil, proč je těch severskejch jantarů na tom jejich zkurveně velkym poloostrově tak málo. Když má totiž průměrnej švédskej vocas, co náhodou není buzerant, den píča, de si aspoň koupit lahváče, žejo. Jenže v krámu si nekoupí ani to posraný pivo, nanejvejš tak 3,5% zředěnou chcanku vod hajnekena. Takže se de vožrat do knajpy, co jinýho taky. Dá si 3 malý na uklidnění, usadí se pohodlně do křesla z Ikei včemž procitá…
Nám se v tomto kroku nabízí rozřešení. Jantar už na výběr pouze 3 možnosti:
1) zaplatit účet a zastřelit se, pětikilo mu stačit nebude
2) utéct bez placení a zamknout se do kufru svýho Volva, kde chcípne zimou
3) emigrovat do Indie a vyměnit svojí občanku za kilo hašiše

Inu, nemají to kluci švédští úplně jednoduché...Ale nakonec, co by člověk čekal od země, kde RUM znamená místnost...

Na návštěvě u Vikingů (část I./I.)

27. února 2013 v 23:13 | MarT
Sem zpět a trumfuju tím pražáka Cyrila, protože on sice slibuje pravidelné příspěvky jednou týdně, ale zřejmě ze samotné časové tísně, způsobené sháněním posledních značkových parfémů, chudák jeden, nemá čas ani napsat si blog.
Tak tedy, bylo to jednoduché. Rozhodl jsem se, že bych se moh kouknout na návštěvu někam na sever, přeci jen, sníh už u nás taje, ale jaro furt taky není, je to takový trochu vo hovně, tak proč nejet něco sharnout Švejdum. A protože mám nedostižně prozíravého zaměstnavatele, nejmenovanou cestovní kancelář nabízející last second pracovní pobyty, vyrazil sem k Vikingum na služebkuJ
Začalo to tím, že mi přestal fungovat mobil. On si totiž zazvonil ve 3 ráno, zmrd, tak sem ho zahodil do protějšího kouta. No dobře, tak ještě trochu funguje, ale aspoň přestal zvonit. Vlastně zvoní furt, ale nejde mu sluchátko, což není podstatné. Vzal sem tedy ranní tryskáč k tulipánum, neboť to je dost po cestě na sever, tak proč se tam nepodívat, že. Královské holandské aerolinie bych hodnotil celkem kladně (ono po cestě s lufthansou vyjde kladně i cesta povozem bez kol taženým dvounohym oslem s kočím bez očí v Azerbajdžánu). Dobře, tak tedy hodnocení základních parametrů bych viděl takhle (jako ve škole):

Tryskáč: 4 (boeing 737 má v garáži každej druhej mafián od Kábulu po Neapol, nuda)
Občerstvení: 2 (džusíček, bagetka taky dobrá)
Personál: 1,5 (žádný letušáci, úsměvy na všechny strany, stylový svítivě modrý oblečky, akurátně šukézní)
Vzlet a přistání: 3 (trochu to na ranvejích šetřil, ikdyž z toho pekáče by asi o moc víc na startu nevyždímal, leda by si sundal trenky; přistání docela nuda, žádnej pořádnejv odraz vod země)
Ostatní: 4 (pustěj si na palubu bandu teplej fotbalistů, chyběly vázy s tulipány)

Sečteno a podtrženo: chvalitebné (jestli se vám ten výpočet někomu nezdá, tak si vysajte zbytek hlavy vysavačem, neboť i každýmu idiotovi je přece jasný, že parametry nemaj stejnou váhu a od výsledku se navíc odečítá jeden bod za to, že to není lufthansa).

Vylez sem tedy v Amstru do květinové haly, majíc 2h na vokounění, mžikem sem prošel na 73. terminál, už sem si skoro koupil sazečky tulipánů různých barev na domácí pěstění, v čemž sem zjistil že jim asi zdržuju navazující sobí let takže bude zas hovno. Těšil sem se teda aspoň na paroháče za kniplem, ale letěl sem zas s tulipány, takže 2. hovno.
Jen co nám letušukalky ukázaly jak si nasadit záchraný kruh, řek sem si, že je čas na siestu. Pilot ovšem můj názor nesdílel, takže mě po dosažení letové hladiny vzbudil osvěžujícím výkrutem. Aspoň mě probral a mohl sem se tedy pak kochat, napřed mráčky, poté jezírky a břízkami, jejichž větvičky nás šlehaly do motorů a vejškovky při přistání.
Tedy, welcome to the north. Kdyby schody k Fokkeru měly o 2 schody více, bylo by vidět krajinu cca 180km vzdálenou na všechny strany. K tomuto charakteru bych si však dovolil připomenout málo známé vysvětlení z nedaleké minulosti…
Ano, může za to vůdce. Za všechno může vůdce. Né Felixos, ten opravdovej. Ono se to doopravdy málo ví, ale vůdce měl své orlí hnízdo tak rád, že si umanil srovnat všechny ostatní kopečky a pohoří se zemí, aby byl jeho Berghof jedinečný. Nechal si tedy pro ty účely zbudovat říšský zuprbuldozer, převeliký, hovadský nástroj…pro pochopení, ještě o chlup větší než dnešní VW factory. Vyrazil s ním tedy na rovnací cestu, nechávajíc za sebou všechno gleich a zaubr. Naštěstí, zuprbuldozer byl tak velký, že nemoh ani zatáčet, jinak by sme měli hovno a ne Krkonoše, štrejchnul tedy jen lehce o Šumavu, míříc na sever, dojel až k Baltskému moři. To ho ale nemohlo v žádném případě zastavit, vůdce uber alles, přejel Balt a srovnal se zemí i půl země Vikingů, hrnouc přitom hromadu před sebou až na hranice s Norskem. Naštěstí pro ně, tam mu došel benzín, jinak by měli Norové Nordkapp až na severním pólu:-D
Tak tedy, čekám v hale u jezdícího pásu s báglama, který tam nejezdí, protože je nějakej vikingskej hromotluk před mejma očima z letadla přendal do přistavenýho vleku takovym stylem, že musely splynout v 1 atom, kterej už kurva nikdy nepude rozdělit. V tomto nepříjemném momentu mi volá můj nový kolega a přítel, kterého v tuto chvíli ještě neznám. Budu mu říkat pracovní přezdívkou Hans s krycím jménem Jáchym. Ano, Hans-Jáchym je z říše. Vysvětluje mi, kde že ho najdu před letištěm v půjčovně aut. Kein problém né, sem nějaký vocas z vesnice? Vysvětluje mi to ještě jednou, a pak ještě 3 krát:-D Nandavám bágl a chytám vlka, přebíhám přes dalších 8 terminálů, nebloudíc při tom ani trochu, abych na Hansovo radu vzal bus, kterej mě odveze nejdřív před původní terminál a pak za ním…

Doufam že nikdo nečekal nějaký rozuzlení, neboť tím končí první část slintů. Druhé se pravděpodobně nikdy nedočkáte, a jestli jo, tak nebude ani trochu navazovat. Možná by mohl přijít článek "jak žít s autistou", ale nebudu předbíhat. Kdo to dočet až sem tak mu dam kontakt na nějakou Švédskou bohyni z vrátnice, dámám-ne-lesbám pak na Hanse:-D

Odsun

26. února 2013 v 20:37 | HeavyMetalFan
Zdravim.
Jak ste si jistě všimli, muj plán psát každý týden skoro vyšel (ruku na srdce, kdo si myslel, že to zvládnu, je asi dobrej jantar :p).

Začínáme nový pravidelný nepravidelník s hlavní tématem Matka všech přibuzen a podobnejch výskytů - Praglos. Byl jsem osloven jedním prestižním magazínem, aby se věnoval tématu - Je Praha díra aneb je praha plná buzerantů?... Jak jistě všichni víte, existuje hodně předsudků o Praze a já jako nezaintereseovaný člov'ěk bez předsusků, jsem byl požádán o prozkoumání tohoto tématu. Jelikož nemám žádné předsudky, krom toho, že Práglos je díra plná buzerantů, jsem se na výzkum, zda Praglos je díra plná buzerntů náramně hodil.

Sepsal jsem poslední vůli a vydal jsem se na pouť. Nasedl jsem do žlutého autobusu značka Študent s opravdu študentskejma cenama - vedle mě si sednul týpek, kterej měl snad většího vlka než já (a to jsem se považoval za druhýho vlkaře hned po MarTovi - kterému mimojiné tímto gratuluji k objevení nového druha vlka). Takže to začalo mínusovym bodem pro Praglos (na námitky typu, že to není chyba Praglos apod., nereaguju, jelikož bych se moh rozčílit a to by vedlo k dalším mínosovým bodům).

Na palubě tohoto vesmírného korábu (anebo alespoň tak se k tomu řidič choval) se podávalo kafe (k zblití) a film k pobavení - ale to sem odmít, jelikož jsem se rozhod se kochat příjezdovou cestou do Praglu - výsledek 3 mínusový body.

Příjezd byl na Zličínos - zde již byla cítit jistá nařídlá atmosféra (přesně jak popsal MarT v předchozím článku). Koupil jsem si tedy jedny čísnké nudle ze psa a jeden denní lístek na věc, která jede podzemí, ale není to krtek.

Tak jsem tedy nastoupil a pohodlně jsem se usadil - byl jsem plný optimismu a proto jsem dal další tři mínusové body (optimismus je třídní nepřítel dělnické třídy). Dojel jsem na stanici můstek a vylez sem ven - zde došlo k velkému překvapení. Já jako rozený vidlák jsem porstě vzal první exit a vylez sem někde úplně jidne. Kdo se kurva má vyznat v tom jejich systému, když se dá vyjít 189 různejma cestama.. Mínus 15 bodů - prostě chci jeden univerzální východ a basta.

Takže můj první den jsem strávil hledáním správného východu. Druhý den Vám nastínim v příštím vydání.

Meziskóre: mínus sto.. (pokud vám nesedí moje počty, vězte, že jsem měl dvojku z maturity z matiky, takže to musí prostě bejt už z principu správně)...

Zdary


Pozdrav z Mekky

24. února 2013 v 10:47 | MarT
Dnešní zápisek bude o ničem a o všem, vlastně jako obvykle..tedy hlavně vo hovně. Abych vás uvedl do správného rozpoložení, začnu malým líčením atmosféry. ..
Představte si, že právě vylézáte ze dveří krásného činžovního domu, vzduch páchne směsicí mlhy, sraček z aut a hlavně vůní nedalekého řeznického krámku. S 1,5‰ zbytkové hladinky, 20kg batůžkem na zádech a 10kilovým v ruce pomalu kráčíte na zastávku nejbližší městské koněspřežky, kochajíc se světem. Hlava vám třeští, v čemž si pán jdoucí před vámi milosrdně zapálí cigaretku, aby jste si také mohli vychutnat ranní dávku dehtíku a nikotinu. Dojdete na zastávku a dále se kocháte architektonickou krásou místa, až kolem vás proletí buzerant v BMW, už už to vypadá že se ani kolem netrefí do louže vedle zastávky koněspřežky, ale pán je obezřetný buzerant a tak koriguje v poslední chvíli dráhu svého vozu, aby vám také popřál dobré ráno. Sračkoidní směs soli, špíny a vody vás zasahuje jako plazmová koule, že se sotva stačíte otočit. Ještě že máte batůžek, takže ste celý mokrý jen od prdele dolu. Ano, vítejte v místě zaslíbeném. Vítejte v praze.

Intermezzo.
Historické bláboly o praotcích zná každý vidlák, takže není třeba zmiňovat se o tom jak se zfetovali na Řípu a celou noc pak šli k místu, kde se točí Vltava do Učka pro další dávku. Přiblížil bych raději jinou filosofii, která má prvopočátky na jednom spřáteleném serveru. Totiž že existuje jistá podobnost mezi kluky muslimskými a pražáky. Tedy tak jako každý muslim podnikne jednou za život cestu do Mekky, tak i každý zmrd se jede alespoň jednou za život podívat do prahy. Podstatný rozdíl ovšem je, že zatímco muslimský kluk se v poklidu vrátí domu, zmrdum se v praze líbí natolik, že v ní obvykle zůstanou. Proto budeme mluvit o ekvivalenci: Praha <=> Mekka zmrdů.

S mokrou řití se tedy vrháte pod kola koněspřežky, aby jste zjistili, že stejně jede opačným směrem, než by se vám úplně hodilo. Alespoň se tedy dozvíte jaký má pan kočí krásný zvonek. Chvíli civíte do jízdního neřádu aby jste naskočili na palubu náhodného vozu jedoucího v protisměru, pač všechny cesty přeci stejně vedou do Říma. Chvilku přemýšlíte, zdali jste neodhalili nový druh vlka, totiž vzácný druh vlka slanoprdelního (wolfos saltoassos). Myšelnky se vám ale rozplynou s podivnými pohledy spolucestujících. Máte snad na sobě něco nepatřičného? Neviděli snad nikdy školní combatbatoh, nebo vo co jim sakra de?
Nikoliv, nechápou jak jste mohl(a) opomenout navonět se posledním parfémem Dolce & Gabbana. Jinak jsou ale lidé z Mekky vcelku sympatičtí. Pohledy nepřítomné, sluchátka na zátylku a nekoukají na vás ani moc jako na jantara z vesnice. Asi kdo není i v zimě odhalen vod pysků dolu, není in.
Na blíže nespecifikovaném místě blíže ke stoce, přes kterou postavili slavný most v Mekce, musíte vyměnit koněspřežku klasickou za koněspřežku podzemní. Mezi barokní katerdálou a posprejovanou zdí tedy sestoupíte do jakéhosi podzemního vchodu, aby jste za chvíli vylezli o 50m vedle na povrchu a mohli si prohlédnout jinou posprejovanou zeď. Pro lidi navyklé na to, že doma vidí z okna jedno pole, jednu zelenou loučku, jeden les a jeden rybníček se může jevit soustava tunelů poněkud nepřehledně. Ale nenecháte se zastrašit a jdete prostě dolů, jak to jen jde. Nemůžete přitom odepřít jistou vynalézavost pánů z prahy, neboť kupříkladu používají jakési upravené pásové dopravníky na uhlí, aby se jimi vozili nahoru a dolů. Inu, když to funguje na brikety, proč by to nešlo s pražáky.
V podzemní koněspřežce se vezete, trpíce při tom stejně jantaroidní pohledy, jako v té klasické. Tady ale pozor, neboť na tento dopravní prostředek jsou prý kluci v Mekce obzvlášť pyšní, mají na něj snad i copyright.
Končná stanice s napajedly pro koně je na zlý číně, inu tunel to tedy musel být přímo hovadský. Skoro se tomu nechce věřit, ale po vyběhnutí na povrch vás nenechá nic dlouho na pochybách. Seženete tu jen nudle, polévky Pho a pikantní směsi s rýží. Mezi šikmookými bambusáky možná chvíli tápete, zastávka s exotickým názvem Plzeň je až na samém kraji, ale zvyknete si rychle a nakonec vám přijde zcela přirozené, že sou tady žlutý i všechny autobusy!

Tak tedy, brzy zase naviděnou v praze! :-)

Kam dál