Duben 2011

Zpět do pekla (Chanie) aneb zakládám církev Tokaj

30. dubna 2011 v 18:07 | TokajFan
Zdary.
Nejdříve ke změně mého nicku - zakládám novou církev a to s názvem Tokaj - podle mého boha Tokaj (maďarské víno přijatelné ceny, po kterém Vás donutí si sundat i boty na letišti :D)... Také zakládám firmu na improt Tokaje do Čech, takže pište objednávky.. Ale teď zpátky k tématu.
Téma: Zpět k těm vořechům v bankrotu...
Cesta pro mě začala nástupem do MarTova auta - cestou padlo pár vtípků ohledně MarTovo prohlášení o zeleninové dietě (v podstatě je to pravda, pác Tsikoudie je vlastně ze zeleniny :D)...
V Praze na nás měla čekat jistá slečna - kamarádka jisté slečny, která tu na blogu již byla párkrát zmíněna (ano ta slečna, která údajně nemá vlka). Slečna nám měla doručit baťoh s jistým obsahem. Ten baťoh měl být rozměrově stejný jako můj baťoh (ano poté došlo k vysvětlení, že šlo o mýlku, ale to teď není podstatné) - lepší než tisíc slov jsou dva obrázky - muj baťoh http://www.manuma.cz/img/goods/default/748.jpg ... ten druhý baťoh http://znacky.katalog-hracek.cz/shop_katalog-hracek_cz/fotky/foto_90_90/44322-lego-bags-3581-duplo-maly-batoh-konik.jpg .. Takže můžete porovnat rzdíl (ano po pravdě rozdíl tam není moc velký :D:D)
Takže tím začala naše cesta....
Pak pořišel check in - měl sem trochu strach, zda moje množství čisté vody v baťohu ( s kapkou rumu a slivovice)projde, ale naštestí 18 kg bylo ok;)... Poté přišel druhý problém - zavazadlo na palubu je omezeno rozměrama, který sem decetně porušil (asi tak dvakrát :D) ... Při kontrole pasu probíhá i kontrola těchto rozměrů - s úsměvem Já nic, Já erasmus student Sem obešel kontrolu a s americkým úsměvem sem pokračoval vesele dál.
Alebohužel tím končí veselá část - vez sem sebou šnečka (originál čokoládu z belgie - co taky dát belgičanovi jako dárek z Čech - ano belgickou čokoládu:D))... Bohužel šneček dostal na prdel již při kontrole v Ruzyni (ano viním za to pražáky a tímto vyhlašuji bojkot Prahy(stejně tam nic ty vořechové nemaj))...
Pak zahlásili, že je boarding do letadla, ale to byla čistá mystifikace, jelikmož nás posadili do jistého zařízení (poté mi bylo vysvětleno, že to byl bus- to víte sem z malé vesnice, co není traktor, to není pro mě)bez křídel, ale řikal sem si což vědecký poikrok jde skokem (počkejte až se do něj zapojím já), třeba to nějak poletí, bohužel to neletělo, ale pouze nás to odvezlo k našemu tryskáči (tryskový na něj bylo jeno to, jak se lidi modlilipři nástupu a výstupu)....
Nástup do již zmíněného dvouplošníku se dvěma vrtulema. Vrtala mi v hlavě otázka, co by se stalo, kdyby nám jedna vrtule upadla, ale na radu sem otázku nepoložil. Nakopávání vrtule mi připomělo mýho fichtla doma... Čokoláda a kafe na palubě opravdu zaplnily muj prázdný žaludek.. Jediné, co mi za letu, uklidňovalo bylo to, že pod náma není moře a tímpádem, kdyby sme spadli, tak mi doprdele nekousne žralok... Po přistání v Budapešti nás jako obvykle odvezli až nakonec letiště na vrakovište, kde okamžite letadlo ekologicky (hodily ho ze skály) - pak nám bylo vysvětleno, že tyto letadla jsou na principu jako foťák na jedno použití (napadla mi otázka, že zapoměli vyndat film, ale nechtěl sem si hrát na chytráka a také sem cítil jistý tlak ve střevech po maďarské čokoládě)...
Letiště sme opustili Exitem (v maďarštine Echtlujcohtlikusovesumoim - prostě se to dá odhadnout co to je)... A jediný náš cíl byl guláš s knedlíkama... Nadšení trochu zkazil automat na lístky na bus do centra, jelikož podle mého soudu měl špatný firmware a proto sem ho chtěl trochu štelnoul, ale fronta za mnou byla proti poštelování a proto sem si na osmý pokus zakoupil jednu jízdenku. Přijel bus, který měl lepší motor než náše Cesna...
Tak a teď si du ugrilovat řecké buřt, takže až mě pustí z infekčního, tak dokoncim článek...
PS: bude se na co těšit - výběrově - martinova práce s přístrojem na označení lístku, úleva na hlavním náměstí, Tokaj na mostě, Where are u from? Czech republic. Ok, now I understand... apod...
zday

CAT vs. HUMAN

20. dubna 2011 v 0:55 | MarT
Málem bych zapomněl na zdaleka nejdůležitější aktualitu, která už sice neni aktuální, ale stejně se s ní musim podělit. Po dlouhé, nerovném boji, připomínajícím zákopovou válku na Maginotově linii v I.sv.válce, kdy šukající kočky měly navrch po nepříjemně dlouhý časový interval se situace - zdá se - obrací. Početní převaha sice zůstává na straně těchto lstivých bestií, ovšem taktika na straně mojí se změnila. Přišel jsem totiž na nový, velice účínný nástroj na snižování počtu těch kvičících chlupatic. Není jím ani násada od koštěte, ani půlkilový pomeranč, ani prak, natož reaktor z Fukušimy, nýbrž obyčený bicykl.

Bodování a aktuální výsledky souboje vypadají následovně:
kvičící kočka po dobu > půl dne: 0b pro kočku (to bych jinak nikdy kurva nevyhrál:-D)
kočka mrdající celou noc, vřískajíc při tom jako čupka (ano, čupka s p): 0,5b pro kočku
kočka vyhnuvší se vrženému předmětu, provokativně odkráčejíc pomalu pryč, zůstávajíc mi na očích co možná nejdelší dobu: 1b pro kočku
kočka zasažená libovolným předmětem, odkráčejíc bez viditelných zranění: 1b pro mě
kočka zasažená libovolným předmětem, utíkajíc pryč, kvičíc při tom: 3b pro mě
kočka zasažená řádným předmětem, odplazíc se do skrýše po 2 a méně nohách, zanechávajíc za sebou stopu: 5b pro mě
kočka zasažená řádným předmětem luxusním způsobem tak, že je zřetelně oddělená některá její část: 7b pro mě
kočka rozdělená na dvě části tak, že ani jedna z částí se dále nemůže pohybovat ani vydávat jakékoliv zvuky: 10b pro mě

Události se seběhly tak, že jsem po jisté době od začátku války prohrával 7:0. Všechny mé pokusy vedly jen ke zvýšení skóre těch prohnaných bestií a ke snižování mé psychické odolnosti. Poté se ovšem přihodila tato událost: Jel sem na svém velocipedu odněkud z města domů, bylo snad šero, možná ne, když se zčistajasna vyskytl zástupce mého úhlavního nepřítele v Chanii před mým předním kolem. S následující reakcí se svým dětem chlubit nebudu, neb bych si sám nafackoval za kontakt mých rukou s brzdovými pákami. Zasmykoval jsem na chodníku a než jsem si stačil uvědomit svůj obludný omyl, svině byla pryč.
Následující noc jsem se soustředil na zautomatizování reakce na potenciálně spatřenou kočku před svým bicyklem (spurt ala Mark Cavendish, nulový kontakt s brzdovými pákami):-D
Dny běžely a skóre zase narostlo o dvě projebané kočičí noci na 8:0 Poté jsem se jendoho dne vracel z baru pozdě večer, unaven ze dne stráveném na kole, když jsem spatřil svini blížící se zleva ve směru kolmém na směr pohybu mého vražedného nástroje. Mikropočítač v hlavě byl omámen rakijí, ovšem i přesto vyslal patřičný signál, probouzejíc mozek ze stand-by-režimu. Processor zareagoval odhadem vzdálenosti nepřátelského objektu a výpočtem požadované rychlosti mého bicyklu. Nepřítel se snažil zmást mé smysly několikanásobnou změnou rychlosti v různých časových intervalech, bezúspěšně. Výsledkem byl náraz do sviního pravoboku či hřbetu a její zmizení kdesi ve tmě, doprovázeném uchu lahodícími zvuky.
Suma sumárum:
aktuální skóre: 8:4 pro kočky (dovolil jsem si zásah ohodnotit 4 body, jelikož nevím, po kolika nohách bestie utekla a zdali za sebou zanechala stopu, či nikoliv)
poučení pro příště: tlak v předním plášti: 6bar (1bar nad p_max)
brašny s cihlami na přední vidlici
lock-out vidlice zavřen (propružení definitivně ubere cenné body)
minimalizovat šířku pláště (prodat kolo a koupit závodní speciál, šířka pláště 17mm, tlak 10bar):-D
jezdit v tretrách i do hospody (spd systém = větší akcelerace = větší pravděpodobnost zásahu cíle, příp. vyšší počet bodů)
Budu informovat jak všechny kočkomily, tak naše pravidelné čtenáře o aktuálním průběhu této bitvy. Stále zbývají 2 měsíce, za které se může leccos změnit. Věřím, že se silničním speciálem je možno dosáhnout 10b/trefu svině:-D

Události posledních dní v Chanii

19. dubna 2011 v 17:15 | MarT
<!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->
Nějak nám to utíká, sotva jsme zjistili, jak chutná tsikoudia a už se zas jedeme podívat na skok do sladké vlasti. Tak sem si říkal, že když už zanedbávám blog a dění 2. části minulého příspěvku jsem lehce zapomněl...tak bych mohl přihodit zase jeden krátký článek za minulé dni. Události se seběhly asi takto:
Po páteční odpolední degustaci 2 koryt výborné hispánské paelly jsem byl nucen se odebrat na další degustaci, tentokrát lassagní na počest Thomasových narozenin. Shrnuto 3 slovy, přežíračka jako čurák! Zavrhnul jsem tedy další obžerství v sobotu a zosnovoval sportovní náplň víkendu ve smyslu 2 denního cyklotripu. Účast byla neskutečná, já, moje kolo, spacák, stan, matching ponožky a dvoje trenky. Naštěstí už tady nejsou jen erasmáci povaleči a erasmáci testeři jater, ale poslední dobou se vyskytují i erasmáci "dem něco dělat kurva", takže sem měl ještě významnou společnost jedné sportovně založené slečny, kterou nebudu jmenovat. Vyrazili jsme tedy na trip po západním pobřeží. Nebudu popisovat detaily a jiné více či méně podstatné skutečnosti... Conclusion:
1) předpovědi počasí na Krétě funguje jako ostatní věci v Řecku (jestli mi někdo bude předhazovat foreca, feroca či fero dežo web tak mu narvu ananas do řiti, prostě si to ty buzny vymejšlí)
2) předpověď větru je založena na generátoru náhodných čísel z klopných obvodů typu D (jediná funkční předpověď větru funguje u nás na pokoji - vejce, soja, cizrna: pravděpodobnost větrů střední až velmi vysoká:-D )
3) tachometr sigma sport BC906 funguje od 2,5km/h
4) když v Itálii vopadaj všechny rajčata na zem tak po tom ty buzny přičmoudlý tejden šlapou, chčijou a nevimcoještě a pak to zavřou do sklenice s názvem Bolognaise nebo tak nějak a rozhlašujou, že je to výborná omáčka na špagety
5) nevim jak je to s tou Hatatitlou ale ze sedla kola je svět nádhernej...dokonce čim jedete pomaleji, tak je snad hezčí (musíte ale splnit podmínku: v_pohybu > v_padova, jinak si rozbijete držku)
6) někteří lidé si naivně myslí, že vlk jim není souzen...jinými slovy, že by se vlka nemuseli bát...? Skutečnost je ale taková, že podobně jako řezník si najde svini, tak i vlk si najde každého z nás, otázka je jenom kdy, za jakých podmínek a jak velkej bude mít hlad. Já sem kupříkladu zjistil, že vlkovi nedělá problém překonat 2500km za několik málo hodin a zaútočit i při daleko nižší teplotě, než by to bylo férový a než tomu bylo před pár dni. Jednoduše řečeno: Jen si počkej Aničko...i na Tebe se dostane :-D
7) když spatříte někde osla a on je to ve skutečnosti kůň, tak nemá cenu se hádat:-D

Po příjezdu sem switchnul ponožky a sbalil si svých 5 švestek na cestu domu, protože jsme měli odjezd trajektu následující den. Udělal jsem si pár upomínek typu "Koupit pivo", "Chlast na palubu" apod., koupil si letenku na trajekt, dali jsme si zmrzku a kafe bez kafe a už sme mydlili do Soudy. Tedy, po zkušenosti s minulou cestou jsme se vskutku neopomněli zastavit pro pár studenejch piváků. Na palubě jsme se shodli, že onboardAmstel chutná kurva nejlíp, zato Tomáš potvrdil že onboardGyros za 8 éček stojí pěkně za píču. Nicméně, drahocenná zkušenost pro příště: piv není nikdy dost. Jediná, opravdu spolehlivá varianta jsou 2 flašky vína:-)
Odebrali jsme se do podpalubí, vyslechli asi 20krát poděkování od ANEK lines za využití jejich služeb v řeckém a anglickém jazyce a jali se spát. Tedy, Tomáš si decentně chrupkal, zatímco já jsem hledal motyku pro sázení brambor coby vypínač těch jejich zkurvenejch světel. Neúspěšně, takže sem celou noc čuměl do tý zjebaný zářivky a nespal. Příště musíme zaujmout flek pod TV kde chybějí kryty a žárovky se tudíž dají vymontovat, jak jsme si již ozkoušeli s Milanem při první plavbě (a kde sme hlavně měli ty 2 flašky vína:-D).
Ráno nám zas s hodinovým předstihem 30 krát zopakovali, ať se připravíme na disembarkment nebo nás asi nakopou do řití. Po dvou hodinách ignorace přišel týpek s vysavačem a dal nám najevo, že by jsme byli velmi laskavi, kdyby jsme odtáhli do prdele.
Tak sme se zvedli a jali se na další průzkum kouzelných zákoutí v Athénách. Po minulé zkušenosti jsem si vyměnil baterky v čelovce za nové, ovšem Tomáš mrzutě zapomněl svojí svítilnu doma. Okolí Omonie jsme tedy vyloučili z plánu :-D
Prošli jsme pár km po centru s báglama, aby jsme se vrátili a zkusili to ještě jednou bez nich. Bylo to o poznání nudnější:-D Alespoň že Tomáš dostal výborný nápad zpestřit si poledne zkurvením zámku trezoru na bágly pomocí žvýkačkou zalepeného 20icentu:-D
Dali jsme si povinný gyros a sedli napřed na náhodný bus, který zastavil nakonec kdesi v řiti, kde nic nebylo a poté na náhodnou tramvaj. Ta nás zavezla až k Athénské pláži, která kupodivu není tak špatná. Dali jsme si menší korzo podél břehu, vomrkli dva křižníky a bárky sociálních případů a jeli zpátky. Po příchodu do úschovny byl zámek trezoru opět funkční, což mě osobně dost zklamalo. Příště se asi operace se zámkem chopím sám:-)
Popáté toho dne jsme se prošli mezi Monastiraki a Syntagmou a po zkonzumování nehorázně velkého "náhrdelníku" plněného nugetou jsme vzali bus na letiště. V podstatě to byla v Athénách hrozná nuda, nestávkovali ani busy, ani metro, jen vlak jsme nezkoušeli...Příště si musíme vybrat lepší termín:-D
Letenky jsme měli booklý u maďarské společnosti Malev. Plni očekávání jsme se těšili na guláš onboard, ale nakonec jsme si museli nechat zajít chuť. Do Budapešti jsme letěli s klasickým, předpotopním Boeingem, jakých jsou na letištích a vrakovištích mraky. Škoda jen, že byly všude překlady v angličtině, mohli jsme se podívat alespoň do Libye:-D Maďarština je opravdu náramná řeč, vlastně mě okouzlila hned po přejezdu hranic Slovensko - Maďarsko začátkem října minulého roku. Taky jsme se těšili na maďarský letušky onboard, ale málem sem hodil šavli outofboard:-D Holt každej je nějakej, slečny či co to bylo byly nakonec příjemný, ale nedostali sme ani ten kurva guláš, ani szertesmajkrem ale nějakou zechcanou housku velikosti palce na noze. Poučení pro příště: ke 2 flaškám vína přibalit 3 konzervy do hand zavazadla, jinak hrozí přeměna cesty letadlem na pobyt ve vyhlazovacím táboře:-D
Alespoň že jsme dostali kafíčko, dokonce i mlíčko mi slečna dala, že sem ho samou radostí vylil přísedícímu Řekovi na koule. Říkal sice "No problem", ale měl svých řeckých 140 kilo a tvářil se, že až klimbnu tak mě zabije jednou ranou. Raději jsem si tedy vyměnil místo s Tomášem pod záminkou focení krajinek z vokna a dal si 20' v bezpečí. Přistáli sme na placce u Budapešti, kde nejvyšší kopec ve 100km okolí vytvořil nadrženej krtek a jali se přestoupit na spoj do Mekky zmrdů. Opět nás směřovaly úžasné cedule u kterých nezáleží, jestli se snažíte je číst klasicky, nebo pozpátku:-) Tomáš zase ochutnal nějakou místní letištní specialitu, já sem sežral 10 stran letištního magazínu a už nás vezli po letištní ploše. Tentokrát nebyla potřeba ani pojízdných schodů, ani tubusu z letištní haly, do našeho stroje se totiž lezlo pumovnicí:-D
Byl to dvoumotorový vrtulový speciál Bombardier, něco mezi zdvojenou Stuckou a Messerschmittem BF-110. Neměli jsme tušení, kde Malev sehnal tenhle pekáč, zato vím jistě, že i japonský sebevrah by se bál pustit tenhle šrot střemhlav ve stylu Kamikatze:-D
Na omluvu Malevu ovšem musím podotknout, že v akceleraci a v brzdění na dráze strčil Boeinga do kapsy jako bobek, navíc vnitřní uspořádání ve stylu autobus s křídlama zajistilo, že jediná osoba, který sem mohl potenciálně vopařit vocas, byl Tomáš:-D
Letušky na palubě nebyly žádné, ale navigátorka a bombometčice byly o poznání pohlednější než osádka předešlého šrotu. Chtěl sem si dát cestou šlofíka, ale nakonec sem celou dobu přemýšlel, kudy by proletěl případný upadnuvší list vrtule. Dvojice slečen za mnou, sedící v rovině vrtule, se celou cestu křižovaly (zřejmě měly podobné myšlenky):-D
Nakonec jsme ale bezpečně sedli na Ruzyni, jen vzhledem k délce brzdné dráhy jsme polemizovali, zdali pilot vysunul před přistáním podvozek (jeslti to vůbec mělo kola) :-) Navigátorka se s námi rozloučila slovy "strčprstskrzřiť", což v maďarštině znamená "děkujeme, těšíme se na vaší další cestu":-)
Úspěšný den jsme zakončili vyzvednutím báglů (ještě týž den na témže místě!:-D). U výdejového pásu jsem rozeznal své zavazadlo na 13m se zavřenýma očima, neb jedna z lahvinek ouza měla řecky kvalitní uzávěr...takže po nahození batohu na hřbet jsem vyběhl z haly hledat první anýz po ruce, kterej bych mohl poblejt:-D
Shrnuto a podtrženo: Happily back home:-)

Krátký postřeh z Čech

15. dubna 2011 v 10:38 | HeavyMetalFan
Zdary. Hlásím se z Čech. Jelikož to tady není Siga Siga, tak jenom jeden rychlej krátkej postřeh z prvních dnů zde.

Předem upozorňuji osoby se slabším srdcem a slabšími střevy, aby dál nečetli - muj příběh bude na úrovni BIO 3 až 4.5....

Takže takhle jednou sem šel krajinou a psal si svoje postřehy pro svoji novou knihu lišácky nazvanou "Postřehy z jinotvaru a jiné bláboloviny" (je to sbírka filozofických úvah nad všemi možnými tématy - např.proč soused má BMW X5 a já ne, kdo dal to hovno dopostřed cesty a proč já sem do něj jak debil šlápnul, jakej mam PIN k český kreditce, kachna) a v tom sem zahlíd světlo. Na první pohled se zdálo, že je to světlo mimozemského původu - po detailnějším zkoumání bylo zjištěno, že to je opravdu mimozemského původu a to z planety Svijany - jelikož sem investigativní novinář (jestli se ptáte, kdo odhalil, že Bárta chce ovládnout politiku, tak sem to NEBYL já, páč já na to házim fok). Tak sem se po chvíli rozhod, že tam zajdu, ale byla to chybka, jelikož co se dělo uvnitř se nedá ani slovy popsat - nebyl dobrej nápad si na to vzít nový trenky.
Vešel sem uctivě dovnitř a se vší slušností sem pozdravil - "Zdary"... Odpověď byla též jak z učebnice spisovné češtiny "Pivko?"... A tak sem přitakal a v tom to přišlo - těch pár následujících chvíli si pamatuju jen z vyprávění páč já sem byl asi mimo sebe.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Upozornění: Teď přichází šoková terapie, takže speciálně pro lidi, kteří se stále nachází na Krétě bych doporučil nečíst, jelikož se poté můžou vyskytnout příznaky tzv.nemoci "KurvaMusimSiBooknotLetenkuDom" a byl bych nerad spojován s nějakou epidemií.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Takže sem si objednal pivo a v tom se to stalo. Byl to blesk jak z čistého nebe. Ani nevím, čím mám začít. Jak to jen popsat. No to prostě asi ani nejde.... Když se to stalo, tak sem dostal trojitej infarkt, dvojitej průstřel trenek a musel si dát 5 velkejch rumů na uklidněnou - někteří moji kamarádi už chtěli volat záchranku (někteří pohřebák - svině jsou všude :D:D)....
Objednal sem si pivko a to mělo dvě naprosto ale naprosto neuvěřitelné odezvy
1. Pivo (nebo obecně jakýkoliv obejdnaný nápoj či jídlo) bylo přineseno do 1 minuty - ne jako u těch přivandrovalců na Krétě, kde člověk příjde na žíznivej jak jetel a musí čekat 15 minut než se vrchní podrbe na prdeli, zařve si 8x malaka a pak čumí jak jantar, že si člověk objedná pivo v poledne....
2. To pivo bylo pivo. Ano uvitře sklenice bylo pivo - ne nějakej podivnej roztok tvářící se jako Mythos nebo podobnej vykloktanej plevel - bylo uvnitř pivo. Ano pivo uvnitř. Byl sem z toho tak unešen až došlo k čátečnému formátu mé paměti z toho večera....

Tak zdary a dneska bar tour...

Přelož, přeskoč ale neobejdi plot

10. dubna 2011 v 20:00 | HeavyMetalFan
Takže asi takhle: většina lidí se snaží reprezentovaj svoji zem jak nejlépe umí, ale pak se taky najdou jedinci, kteří vůbec o svoji zem nedbají. Ano dnešní příspěvek bude v pesimistickém rázu. A veme to pěkne z ostra.
Takže co se stalo: přijel k nám (k Vlastovi) na návštevu jeden obyvatel Česka - jeho pověst předcházela - jedna historka za všechny (Budu citovat): "Přijede jeden muj kamarád, on je takovej plachej a přehnaně studijní typ. Většinou ho vidíš na začátku akce s poloprázdnou CocaColou Zero double light a pot chvíli se snaží zůstat v bezpečné vzdálenosti od něžnějšího pohlaví a potom odejde do kouta a tam se do konce akce většinou modlí." Řek sem si paráda, kluk jako já. Ale bohužel to nebyla pravda.
Eště ani nepřistál na letišti a už byl problém - zakop sem na terase o židli - pokud se ptáte jaká je mezi tím spojitost? Tak se neptejte páč to není Vaše věc.
Jenom taková malá vložka, hned se vrátíme k tématu. Zaslech sem jisté zvěsti, že jistý člen naší výpravy ještě nikdy nezažil vlka (pokud nevíte co to je vlk, tak sepište závět vše odkažte vaší tetě z druhého kolena a zastřelte se). Dostalose ke mě interní informace (díky své práci investigativní blogaře,proletáře, poema, básníčkáře a literáta se dostávám do styku s lidmi i z vysokých míst a proto vim vše, ano vim i to na co teď myslíš). A dnes (či včera nebo možná zítra - neřeknu kdy přesně protože nechci kompromitovat svuj zdroj, takže neboj Martine si krytej) se ke mě dostala šifrovaná zpráva, že někdo prožil svého prvního vlka. Proto bych si se vší pokorou dovolil navrhnout Oslavu Vlkobranní s termínem 21.12.2012- oni ty máyové měli přece pravdu, jelikož pokud si spočtete počet dní do 21.12.2012, tak jednoduchou matikou zjistíte, že je to 598, což je číslo linky do kantýny ve Fukušimě a jak všici víte, tak tam začal problém, který dnes přerůstá v národní krizi. Jelikož den před nehodou se vedoucí pracovník Jirky Šikmoočko přejed v kantýně až si prostřelil zadní část oblečení, tak ho museli nahradit jeho zástupcem, ale ten byl zrovna na dovolený v Uzbekistánu a tak museli povolat záložní sbor, který uměl počítat pouze do tří a aby odvrátil jadernou katastrofu, tak musel kliknout na libovolné tlačítko, ale bohužel po půlhodině hledání se do toho vložil Bill Gates (a jeho fascinující Windows) a nahodili modrou smrt (mimochodem dneska sem zase pošteloval okna a po půlhodině chodu sem mi zasekne disk a musim to natvrdo vypnout). Takže proto teďka můžete koupit v TEscu rybu s ušima.
Ale zpět k tématu - téma týdne je peklo. Hlásí se muj vlk - a to bude asi peklo:D
Ale teď vážně. Co se tady stalo.
Jeden poklidný den si kráčím svým poklidným tempem poklidnou ulicí s poklidnými neřvoucími řeky, když v tom sem přes okno zahléd televizní záběry, jak komando rychlé vysazení zatýká Vlastu (ano Vlasto, měl sem původně v úmyslu nezmínit jeho jméno, ale pak sem si uvědomil, že stějne náš blog nikdo nečte takže sem se rozhod, že to zveřejním - PS:bylo to pod nátlakem Moniky) a jeho kamaráda z vojny. Ptáte se co se stalo, tak já Vám to povím - Nad Chánií se nachází jeden palouček a i malé dítě ví, že tomuto paloučku se říká Pentagon a cesta k němu je lemovaná minovým polem a je zde také vodní příkop s aligátory a též to střeží neviditelní snipři. Ptáte se jak se jim povedlo to celé projít - "Ožralým štestí přeje". A proto bylo povoláno komando o 7 členech - Chuck Norris, Arnol SchwarKongresmanNegger, Sylvestr Staloňák, Bruce ŠikmýLee, Alenka z Říše divů, SuperMario, Bugs Bunny k dostižení těchto pachatelů. Výslech trval 14 dní - původněsi nejvyšší autority mysleli, že tito dva jedinci jsou extrémně imunní vůči mučení, ale pak bylo zjištěno, že to je pouze efekt kocoviny z předešlé akce. Takže asi tak....

Toť asi tak vše a teď k tématu:














Hmmm bylo to jistě výživné čtení, tak čau zas někdy...