Události posledních dní v Chanii

19. dubna 2011 v 17:15 | MarT
<!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->
Nějak nám to utíká, sotva jsme zjistili, jak chutná tsikoudia a už se zas jedeme podívat na skok do sladké vlasti. Tak sem si říkal, že když už zanedbávám blog a dění 2. části minulého příspěvku jsem lehce zapomněl...tak bych mohl přihodit zase jeden krátký článek za minulé dni. Události se seběhly asi takto:
Po páteční odpolední degustaci 2 koryt výborné hispánské paelly jsem byl nucen se odebrat na další degustaci, tentokrát lassagní na počest Thomasových narozenin. Shrnuto 3 slovy, přežíračka jako čurák! Zavrhnul jsem tedy další obžerství v sobotu a zosnovoval sportovní náplň víkendu ve smyslu 2 denního cyklotripu. Účast byla neskutečná, já, moje kolo, spacák, stan, matching ponožky a dvoje trenky. Naštěstí už tady nejsou jen erasmáci povaleči a erasmáci testeři jater, ale poslední dobou se vyskytují i erasmáci "dem něco dělat kurva", takže sem měl ještě významnou společnost jedné sportovně založené slečny, kterou nebudu jmenovat. Vyrazili jsme tedy na trip po západním pobřeží. Nebudu popisovat detaily a jiné více či méně podstatné skutečnosti... Conclusion:
1) předpovědi počasí na Krétě funguje jako ostatní věci v Řecku (jestli mi někdo bude předhazovat foreca, feroca či fero dežo web tak mu narvu ananas do řiti, prostě si to ty buzny vymejšlí)
2) předpověď větru je založena na generátoru náhodných čísel z klopných obvodů typu D (jediná funkční předpověď větru funguje u nás na pokoji - vejce, soja, cizrna: pravděpodobnost větrů střední až velmi vysoká:-D )
3) tachometr sigma sport BC906 funguje od 2,5km/h
4) když v Itálii vopadaj všechny rajčata na zem tak po tom ty buzny přičmoudlý tejden šlapou, chčijou a nevimcoještě a pak to zavřou do sklenice s názvem Bolognaise nebo tak nějak a rozhlašujou, že je to výborná omáčka na špagety
5) nevim jak je to s tou Hatatitlou ale ze sedla kola je svět nádhernej...dokonce čim jedete pomaleji, tak je snad hezčí (musíte ale splnit podmínku: v_pohybu > v_padova, jinak si rozbijete držku)
6) někteří lidé si naivně myslí, že vlk jim není souzen...jinými slovy, že by se vlka nemuseli bát...? Skutečnost je ale taková, že podobně jako řezník si najde svini, tak i vlk si najde každého z nás, otázka je jenom kdy, za jakých podmínek a jak velkej bude mít hlad. Já sem kupříkladu zjistil, že vlkovi nedělá problém překonat 2500km za několik málo hodin a zaútočit i při daleko nižší teplotě, než by to bylo férový a než tomu bylo před pár dni. Jednoduše řečeno: Jen si počkej Aničko...i na Tebe se dostane :-D
7) když spatříte někde osla a on je to ve skutečnosti kůň, tak nemá cenu se hádat:-D

Po příjezdu sem switchnul ponožky a sbalil si svých 5 švestek na cestu domu, protože jsme měli odjezd trajektu následující den. Udělal jsem si pár upomínek typu "Koupit pivo", "Chlast na palubu" apod., koupil si letenku na trajekt, dali jsme si zmrzku a kafe bez kafe a už sme mydlili do Soudy. Tedy, po zkušenosti s minulou cestou jsme se vskutku neopomněli zastavit pro pár studenejch piváků. Na palubě jsme se shodli, že onboardAmstel chutná kurva nejlíp, zato Tomáš potvrdil že onboardGyros za 8 éček stojí pěkně za píču. Nicméně, drahocenná zkušenost pro příště: piv není nikdy dost. Jediná, opravdu spolehlivá varianta jsou 2 flašky vína:-)
Odebrali jsme se do podpalubí, vyslechli asi 20krát poděkování od ANEK lines za využití jejich služeb v řeckém a anglickém jazyce a jali se spát. Tedy, Tomáš si decentně chrupkal, zatímco já jsem hledal motyku pro sázení brambor coby vypínač těch jejich zkurvenejch světel. Neúspěšně, takže sem celou noc čuměl do tý zjebaný zářivky a nespal. Příště musíme zaujmout flek pod TV kde chybějí kryty a žárovky se tudíž dají vymontovat, jak jsme si již ozkoušeli s Milanem při první plavbě (a kde sme hlavně měli ty 2 flašky vína:-D).
Ráno nám zas s hodinovým předstihem 30 krát zopakovali, ať se připravíme na disembarkment nebo nás asi nakopou do řití. Po dvou hodinách ignorace přišel týpek s vysavačem a dal nám najevo, že by jsme byli velmi laskavi, kdyby jsme odtáhli do prdele.
Tak sme se zvedli a jali se na další průzkum kouzelných zákoutí v Athénách. Po minulé zkušenosti jsem si vyměnil baterky v čelovce za nové, ovšem Tomáš mrzutě zapomněl svojí svítilnu doma. Okolí Omonie jsme tedy vyloučili z plánu :-D
Prošli jsme pár km po centru s báglama, aby jsme se vrátili a zkusili to ještě jednou bez nich. Bylo to o poznání nudnější:-D Alespoň že Tomáš dostal výborný nápad zpestřit si poledne zkurvením zámku trezoru na bágly pomocí žvýkačkou zalepeného 20icentu:-D
Dali jsme si povinný gyros a sedli napřed na náhodný bus, který zastavil nakonec kdesi v řiti, kde nic nebylo a poté na náhodnou tramvaj. Ta nás zavezla až k Athénské pláži, která kupodivu není tak špatná. Dali jsme si menší korzo podél břehu, vomrkli dva křižníky a bárky sociálních případů a jeli zpátky. Po příchodu do úschovny byl zámek trezoru opět funkční, což mě osobně dost zklamalo. Příště se asi operace se zámkem chopím sám:-)
Popáté toho dne jsme se prošli mezi Monastiraki a Syntagmou a po zkonzumování nehorázně velkého "náhrdelníku" plněného nugetou jsme vzali bus na letiště. V podstatě to byla v Athénách hrozná nuda, nestávkovali ani busy, ani metro, jen vlak jsme nezkoušeli...Příště si musíme vybrat lepší termín:-D
Letenky jsme měli booklý u maďarské společnosti Malev. Plni očekávání jsme se těšili na guláš onboard, ale nakonec jsme si museli nechat zajít chuť. Do Budapešti jsme letěli s klasickým, předpotopním Boeingem, jakých jsou na letištích a vrakovištích mraky. Škoda jen, že byly všude překlady v angličtině, mohli jsme se podívat alespoň do Libye:-D Maďarština je opravdu náramná řeč, vlastně mě okouzlila hned po přejezdu hranic Slovensko - Maďarsko začátkem října minulého roku. Taky jsme se těšili na maďarský letušky onboard, ale málem sem hodil šavli outofboard:-D Holt každej je nějakej, slečny či co to bylo byly nakonec příjemný, ale nedostali sme ani ten kurva guláš, ani szertesmajkrem ale nějakou zechcanou housku velikosti palce na noze. Poučení pro příště: ke 2 flaškám vína přibalit 3 konzervy do hand zavazadla, jinak hrozí přeměna cesty letadlem na pobyt ve vyhlazovacím táboře:-D
Alespoň že jsme dostali kafíčko, dokonce i mlíčko mi slečna dala, že sem ho samou radostí vylil přísedícímu Řekovi na koule. Říkal sice "No problem", ale měl svých řeckých 140 kilo a tvářil se, že až klimbnu tak mě zabije jednou ranou. Raději jsem si tedy vyměnil místo s Tomášem pod záminkou focení krajinek z vokna a dal si 20' v bezpečí. Přistáli sme na placce u Budapešti, kde nejvyšší kopec ve 100km okolí vytvořil nadrženej krtek a jali se přestoupit na spoj do Mekky zmrdů. Opět nás směřovaly úžasné cedule u kterých nezáleží, jestli se snažíte je číst klasicky, nebo pozpátku:-) Tomáš zase ochutnal nějakou místní letištní specialitu, já sem sežral 10 stran letištního magazínu a už nás vezli po letištní ploše. Tentokrát nebyla potřeba ani pojízdných schodů, ani tubusu z letištní haly, do našeho stroje se totiž lezlo pumovnicí:-D
Byl to dvoumotorový vrtulový speciál Bombardier, něco mezi zdvojenou Stuckou a Messerschmittem BF-110. Neměli jsme tušení, kde Malev sehnal tenhle pekáč, zato vím jistě, že i japonský sebevrah by se bál pustit tenhle šrot střemhlav ve stylu Kamikatze:-D
Na omluvu Malevu ovšem musím podotknout, že v akceleraci a v brzdění na dráze strčil Boeinga do kapsy jako bobek, navíc vnitřní uspořádání ve stylu autobus s křídlama zajistilo, že jediná osoba, který sem mohl potenciálně vopařit vocas, byl Tomáš:-D
Letušky na palubě nebyly žádné, ale navigátorka a bombometčice byly o poznání pohlednější než osádka předešlého šrotu. Chtěl sem si dát cestou šlofíka, ale nakonec sem celou dobu přemýšlel, kudy by proletěl případný upadnuvší list vrtule. Dvojice slečen za mnou, sedící v rovině vrtule, se celou cestu křižovaly (zřejmě měly podobné myšlenky):-D
Nakonec jsme ale bezpečně sedli na Ruzyni, jen vzhledem k délce brzdné dráhy jsme polemizovali, zdali pilot vysunul před přistáním podvozek (jeslti to vůbec mělo kola) :-) Navigátorka se s námi rozloučila slovy "strčprstskrzřiť", což v maďarštině znamená "děkujeme, těšíme se na vaší další cestu":-)
Úspěšný den jsme zakončili vyzvednutím báglů (ještě týž den na témže místě!:-D). U výdejového pásu jsem rozeznal své zavazadlo na 13m se zavřenýma očima, neb jedna z lahvinek ouza měla řecky kvalitní uzávěr...takže po nahození batohu na hřbet jsem vyběhl z haly hledat první anýz po ruce, kterej bych mohl poblejt:-D
Shrnuto a podtrženo: Happily back home:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama