Únor 2013

Na návštěvě u Vikingů (část I./I.)

27. února 2013 v 23:13 | MarT
Sem zpět a trumfuju tím pražáka Cyrila, protože on sice slibuje pravidelné příspěvky jednou týdně, ale zřejmě ze samotné časové tísně, způsobené sháněním posledních značkových parfémů, chudák jeden, nemá čas ani napsat si blog.
Tak tedy, bylo to jednoduché. Rozhodl jsem se, že bych se moh kouknout na návštěvu někam na sever, přeci jen, sníh už u nás taje, ale jaro furt taky není, je to takový trochu vo hovně, tak proč nejet něco sharnout Švejdum. A protože mám nedostižně prozíravého zaměstnavatele, nejmenovanou cestovní kancelář nabízející last second pracovní pobyty, vyrazil sem k Vikingum na služebkuJ
Začalo to tím, že mi přestal fungovat mobil. On si totiž zazvonil ve 3 ráno, zmrd, tak sem ho zahodil do protějšího kouta. No dobře, tak ještě trochu funguje, ale aspoň přestal zvonit. Vlastně zvoní furt, ale nejde mu sluchátko, což není podstatné. Vzal sem tedy ranní tryskáč k tulipánum, neboť to je dost po cestě na sever, tak proč se tam nepodívat, že. Královské holandské aerolinie bych hodnotil celkem kladně (ono po cestě s lufthansou vyjde kladně i cesta povozem bez kol taženým dvounohym oslem s kočím bez očí v Azerbajdžánu). Dobře, tak tedy hodnocení základních parametrů bych viděl takhle (jako ve škole):

Tryskáč: 4 (boeing 737 má v garáži každej druhej mafián od Kábulu po Neapol, nuda)
Občerstvení: 2 (džusíček, bagetka taky dobrá)
Personál: 1,5 (žádný letušáci, úsměvy na všechny strany, stylový svítivě modrý oblečky, akurátně šukézní)
Vzlet a přistání: 3 (trochu to na ranvejích šetřil, ikdyž z toho pekáče by asi o moc víc na startu nevyždímal, leda by si sundal trenky; přistání docela nuda, žádnej pořádnejv odraz vod země)
Ostatní: 4 (pustěj si na palubu bandu teplej fotbalistů, chyběly vázy s tulipány)

Sečteno a podtrženo: chvalitebné (jestli se vám ten výpočet někomu nezdá, tak si vysajte zbytek hlavy vysavačem, neboť i každýmu idiotovi je přece jasný, že parametry nemaj stejnou váhu a od výsledku se navíc odečítá jeden bod za to, že to není lufthansa).

Vylez sem tedy v Amstru do květinové haly, majíc 2h na vokounění, mžikem sem prošel na 73. terminál, už sem si skoro koupil sazečky tulipánů různých barev na domácí pěstění, v čemž sem zjistil že jim asi zdržuju navazující sobí let takže bude zas hovno. Těšil sem se teda aspoň na paroháče za kniplem, ale letěl sem zas s tulipány, takže 2. hovno.
Jen co nám letušukalky ukázaly jak si nasadit záchraný kruh, řek sem si, že je čas na siestu. Pilot ovšem můj názor nesdílel, takže mě po dosažení letové hladiny vzbudil osvěžujícím výkrutem. Aspoň mě probral a mohl sem se tedy pak kochat, napřed mráčky, poté jezírky a břízkami, jejichž větvičky nás šlehaly do motorů a vejškovky při přistání.
Tedy, welcome to the north. Kdyby schody k Fokkeru měly o 2 schody více, bylo by vidět krajinu cca 180km vzdálenou na všechny strany. K tomuto charakteru bych si však dovolil připomenout málo známé vysvětlení z nedaleké minulosti…
Ano, může za to vůdce. Za všechno může vůdce. Né Felixos, ten opravdovej. Ono se to doopravdy málo ví, ale vůdce měl své orlí hnízdo tak rád, že si umanil srovnat všechny ostatní kopečky a pohoří se zemí, aby byl jeho Berghof jedinečný. Nechal si tedy pro ty účely zbudovat říšský zuprbuldozer, převeliký, hovadský nástroj…pro pochopení, ještě o chlup větší než dnešní VW factory. Vyrazil s ním tedy na rovnací cestu, nechávajíc za sebou všechno gleich a zaubr. Naštěstí, zuprbuldozer byl tak velký, že nemoh ani zatáčet, jinak by sme měli hovno a ne Krkonoše, štrejchnul tedy jen lehce o Šumavu, míříc na sever, dojel až k Baltskému moři. To ho ale nemohlo v žádném případě zastavit, vůdce uber alles, přejel Balt a srovnal se zemí i půl země Vikingů, hrnouc přitom hromadu před sebou až na hranice s Norskem. Naštěstí pro ně, tam mu došel benzín, jinak by měli Norové Nordkapp až na severním pólu:-D
Tak tedy, čekám v hale u jezdícího pásu s báglama, který tam nejezdí, protože je nějakej vikingskej hromotluk před mejma očima z letadla přendal do přistavenýho vleku takovym stylem, že musely splynout v 1 atom, kterej už kurva nikdy nepude rozdělit. V tomto nepříjemném momentu mi volá můj nový kolega a přítel, kterého v tuto chvíli ještě neznám. Budu mu říkat pracovní přezdívkou Hans s krycím jménem Jáchym. Ano, Hans-Jáchym je z říše. Vysvětluje mi, kde že ho najdu před letištěm v půjčovně aut. Kein problém né, sem nějaký vocas z vesnice? Vysvětluje mi to ještě jednou, a pak ještě 3 krát:-D Nandavám bágl a chytám vlka, přebíhám přes dalších 8 terminálů, nebloudíc při tom ani trochu, abych na Hansovo radu vzal bus, kterej mě odveze nejdřív před původní terminál a pak za ním…

Doufam že nikdo nečekal nějaký rozuzlení, neboť tím končí první část slintů. Druhé se pravděpodobně nikdy nedočkáte, a jestli jo, tak nebude ani trochu navazovat. Možná by mohl přijít článek "jak žít s autistou", ale nebudu předbíhat. Kdo to dočet až sem tak mu dam kontakt na nějakou Švédskou bohyni z vrátnice, dámám-ne-lesbám pak na Hanse:-D

Odsun

26. února 2013 v 20:37 | HeavyMetalFan
Zdravim.
Jak ste si jistě všimli, muj plán psát každý týden skoro vyšel (ruku na srdce, kdo si myslel, že to zvládnu, je asi dobrej jantar :p).

Začínáme nový pravidelný nepravidelník s hlavní tématem Matka všech přibuzen a podobnejch výskytů - Praglos. Byl jsem osloven jedním prestižním magazínem, aby se věnoval tématu - Je Praha díra aneb je praha plná buzerantů?... Jak jistě všichni víte, existuje hodně předsudků o Praze a já jako nezaintereseovaný člov'ěk bez předsusků, jsem byl požádán o prozkoumání tohoto tématu. Jelikož nemám žádné předsudky, krom toho, že Práglos je díra plná buzerantů, jsem se na výzkum, zda Praglos je díra plná buzerntů náramně hodil.

Sepsal jsem poslední vůli a vydal jsem se na pouť. Nasedl jsem do žlutého autobusu značka Študent s opravdu študentskejma cenama - vedle mě si sednul týpek, kterej měl snad většího vlka než já (a to jsem se považoval za druhýho vlkaře hned po MarTovi - kterému mimojiné tímto gratuluji k objevení nového druha vlka). Takže to začalo mínusovym bodem pro Praglos (na námitky typu, že to není chyba Praglos apod., nereaguju, jelikož bych se moh rozčílit a to by vedlo k dalším mínosovým bodům).

Na palubě tohoto vesmírného korábu (anebo alespoň tak se k tomu řidič choval) se podávalo kafe (k zblití) a film k pobavení - ale to sem odmít, jelikož jsem se rozhod se kochat příjezdovou cestou do Praglu - výsledek 3 mínusový body.

Příjezd byl na Zličínos - zde již byla cítit jistá nařídlá atmosféra (přesně jak popsal MarT v předchozím článku). Koupil jsem si tedy jedny čísnké nudle ze psa a jeden denní lístek na věc, která jede podzemí, ale není to krtek.

Tak jsem tedy nastoupil a pohodlně jsem se usadil - byl jsem plný optimismu a proto jsem dal další tři mínusové body (optimismus je třídní nepřítel dělnické třídy). Dojel jsem na stanici můstek a vylez sem ven - zde došlo k velkému překvapení. Já jako rozený vidlák jsem porstě vzal první exit a vylez sem někde úplně jidne. Kdo se kurva má vyznat v tom jejich systému, když se dá vyjít 189 různejma cestama.. Mínus 15 bodů - prostě chci jeden univerzální východ a basta.

Takže můj první den jsem strávil hledáním správného východu. Druhý den Vám nastínim v příštím vydání.

Meziskóre: mínus sto.. (pokud vám nesedí moje počty, vězte, že jsem měl dvojku z maturity z matiky, takže to musí prostě bejt už z principu správně)...

Zdary


Pozdrav z Mekky

24. února 2013 v 10:47 | MarT
Dnešní zápisek bude o ničem a o všem, vlastně jako obvykle..tedy hlavně vo hovně. Abych vás uvedl do správného rozpoložení, začnu malým líčením atmosféry. ..
Představte si, že právě vylézáte ze dveří krásného činžovního domu, vzduch páchne směsicí mlhy, sraček z aut a hlavně vůní nedalekého řeznického krámku. S 1,5‰ zbytkové hladinky, 20kg batůžkem na zádech a 10kilovým v ruce pomalu kráčíte na zastávku nejbližší městské koněspřežky, kochajíc se světem. Hlava vám třeští, v čemž si pán jdoucí před vámi milosrdně zapálí cigaretku, aby jste si také mohli vychutnat ranní dávku dehtíku a nikotinu. Dojdete na zastávku a dále se kocháte architektonickou krásou místa, až kolem vás proletí buzerant v BMW, už už to vypadá že se ani kolem netrefí do louže vedle zastávky koněspřežky, ale pán je obezřetný buzerant a tak koriguje v poslední chvíli dráhu svého vozu, aby vám také popřál dobré ráno. Sračkoidní směs soli, špíny a vody vás zasahuje jako plazmová koule, že se sotva stačíte otočit. Ještě že máte batůžek, takže ste celý mokrý jen od prdele dolu. Ano, vítejte v místě zaslíbeném. Vítejte v praze.

Intermezzo.
Historické bláboly o praotcích zná každý vidlák, takže není třeba zmiňovat se o tom jak se zfetovali na Řípu a celou noc pak šli k místu, kde se točí Vltava do Učka pro další dávku. Přiblížil bych raději jinou filosofii, která má prvopočátky na jednom spřáteleném serveru. Totiž že existuje jistá podobnost mezi kluky muslimskými a pražáky. Tedy tak jako každý muslim podnikne jednou za život cestu do Mekky, tak i každý zmrd se jede alespoň jednou za život podívat do prahy. Podstatný rozdíl ovšem je, že zatímco muslimský kluk se v poklidu vrátí domu, zmrdum se v praze líbí natolik, že v ní obvykle zůstanou. Proto budeme mluvit o ekvivalenci: Praha <=> Mekka zmrdů.

S mokrou řití se tedy vrháte pod kola koněspřežky, aby jste zjistili, že stejně jede opačným směrem, než by se vám úplně hodilo. Alespoň se tedy dozvíte jaký má pan kočí krásný zvonek. Chvíli civíte do jízdního neřádu aby jste naskočili na palubu náhodného vozu jedoucího v protisměru, pač všechny cesty přeci stejně vedou do Říma. Chvilku přemýšlíte, zdali jste neodhalili nový druh vlka, totiž vzácný druh vlka slanoprdelního (wolfos saltoassos). Myšelnky se vám ale rozplynou s podivnými pohledy spolucestujících. Máte snad na sobě něco nepatřičného? Neviděli snad nikdy školní combatbatoh, nebo vo co jim sakra de?
Nikoliv, nechápou jak jste mohl(a) opomenout navonět se posledním parfémem Dolce & Gabbana. Jinak jsou ale lidé z Mekky vcelku sympatičtí. Pohledy nepřítomné, sluchátka na zátylku a nekoukají na vás ani moc jako na jantara z vesnice. Asi kdo není i v zimě odhalen vod pysků dolu, není in.
Na blíže nespecifikovaném místě blíže ke stoce, přes kterou postavili slavný most v Mekce, musíte vyměnit koněspřežku klasickou za koněspřežku podzemní. Mezi barokní katerdálou a posprejovanou zdí tedy sestoupíte do jakéhosi podzemního vchodu, aby jste za chvíli vylezli o 50m vedle na povrchu a mohli si prohlédnout jinou posprejovanou zeď. Pro lidi navyklé na to, že doma vidí z okna jedno pole, jednu zelenou loučku, jeden les a jeden rybníček se může jevit soustava tunelů poněkud nepřehledně. Ale nenecháte se zastrašit a jdete prostě dolů, jak to jen jde. Nemůžete přitom odepřít jistou vynalézavost pánů z prahy, neboť kupříkladu používají jakési upravené pásové dopravníky na uhlí, aby se jimi vozili nahoru a dolů. Inu, když to funguje na brikety, proč by to nešlo s pražáky.
V podzemní koněspřežce se vezete, trpíce při tom stejně jantaroidní pohledy, jako v té klasické. Tady ale pozor, neboť na tento dopravní prostředek jsou prý kluci v Mekce obzvlášť pyšní, mají na něj snad i copyright.
Končná stanice s napajedly pro koně je na zlý číně, inu tunel to tedy musel být přímo hovadský. Skoro se tomu nechce věřit, ale po vyběhnutí na povrch vás nenechá nic dlouho na pochybách. Seženete tu jen nudle, polévky Pho a pikantní směsi s rýží. Mezi šikmookými bambusáky možná chvíli tápete, zastávka s exotickým názvem Plzeň je až na samém kraji, ale zvyknete si rychle a nakonec vám přijde zcela přirozené, že sou tady žlutý i všechny autobusy!

Tak tedy, brzy zase naviděnou v praze! :-)

Praha odložena, Vlasta přiložen

10. února 2013 v 23:07 | HeavyPragueAntiFan
Zdravim. Byla tu jistá delší odmlka způsobená erupcí na slunci (a taky na účtu). A událo se několik pointních věcí, jelikož máme čas pouze na rychlý blog, tak si probereme ty nejdůležitější a slibuji, že se budu více věnovat blogu - min. 1 článek týdně - nebojte materiálů mam na tři roky :P ...

Takže kde začít? Můj původní záměr byl nastínit nově vzniklou situaci ohledně stěhování k do nejhezčího nejmilejšího a nejteplejšího města, ale vyskytla se zde jistá nová informace (která je dokonce potvrzená danou osobou - to bude asi první článek zde na blogu, kdy budeme vycházet z podložených informací :P.. ale nebojte, já si k tomu zase něco přidam :P) ...

Takže náš blog se bude zaobírat jistou osobou, ale bohužel Vám nemůžu sdělit její totožnost ani pohlaví - jelikož je nová doba=doba ochrany osobních údajů a trenek, tak sem tímto vázán a proto si tuto osobu označíme jménem naprosto nespojitelným s danou osobou - budeme ji říkat Kamil, který má přezdívku Vlasta :P ..


Než začnu aktuální situací, položím zde hypotetickou otázku - představte si situaci - jste čerstvý absolvent, nastoupíte do první práce, jistě rozjařen, že čtvrtky po středeční kalbě nejsou volný a že i pátek se chodí a kde je kurva MENZA???? .... A v té situaci se vás někdo zeptá - tak co jak první job?... Tak je nasnadě odpověď,ale jsou jistý lidi - ano již zmíněný Kamil (s přezdívkou Vlasta) - který vám řeknou "Je to prostě paráda" ... To člověka hodně zamrzí - kort člověka jakej sem já - se svojí osvětovou teorií "Práce smrdí", kterou sem Kamilovi (s přezdívkou Vlasta) tlouk do hlavy rok a ono to bylo úplně k ničemu.. To i můj spolubloger MarT to pochopil a dnes rozvrací jedno nadnárodní společnost....

Ale teď k hlavní pointě - Kamil (s přezdívkou Vlasta) se úplně změnil. To, že má rád práci, bych přenes přes srdce (přece jenom někdo musí vydělávat na muj důchod na Bahamách :p), ale jsou tu i jiné okolnosti, které se skoro zdráhám vylovit, aby se předešlo ukamenování Kamila (s přezdívkou Vlasta), ale jelikož sme investigativní blog, tak vám to řeknu... Kamil chodí spát v 8 hodin večer pos Simpsnech (v podstatě je něco jako Maggie - jen jenom misto dudlíku má jednu chlazenou Plzeň). Teď si představte normální den Kamila (s přezdívkou Vlasta):
8:00 budíček, začínáme s úsměvem, jelikož jdeme do vysněné práce
08:35 Vesele hopsáme Plzní, jelikož jdu do práce
08:50 Seřvu kolegy ať se trochu tváří, že jsou přece v práci
09:45 Po návratu ze záchodu se sedám na nastražený připínáček
10:00 Laškuju se sekretářkou (tato věta tu není,pokud si to čte Kamilovo manželka)
11:00 Neodchází s kolegy na oběd, páč je ztráta času, radši bude pracovat
12:00 Vrchol pracovního tempa - práce za tři lidi najednou
13:00 Prrvní pauza - pouze 3 minutová po vzoru Ratha (ano každý den si dal tři minuty pauzu od braní úplatků)
15:00 Probuzení na pohovce - tříminutová pauza se nějak protáhla
17:00 druhé probuzení na pohovce "Dam si eště jendu minutu a hned pudu"
18:00 Zcela unaven se Kamil (s přezdívkou Vlasta) se zvedá z gauče a jde domů
19:00 Začátek Simpsnů v TV
20:00 Chrrrrrrr

Z tohoto příběhu, který je založen na dlouhodobém pozorování a informací od Horsta, můžeme usoudit několik varujícíh faktorů:
1. Kde je čas na kamarády?
2. Kde je čas na manželku? ( Ano manželka je až na druhém místě.... pokud tyto řádky čte ctěná manželka, tak sem nikdy nic neřek ..)
3. Kde je čas na rum?
4. Kde je čas na vaření racomela?


Poté se nám tu objevila další znepokující zpráva - tato zpráva je neuvěřitelná a naprosto důkazně podložitelná (ač nepotvrzená) a to: Kamil (s přezdívkou Vlasta) je gay... Tímto bych chtěl požádat manželku ctěného Kamila, aby k tomu podala vysvětlení...


Tímto se s Vámi loučím a du za svými pražskými kamarády a du jim říct, jak jsou anprosto skělý a že jim závidim ty nagelovaný palice a navoněný svetříky...

zdar